Kuchyňské nože a jiné nástroje nerezavějí, protože jsou vyrobeny z nerezavějících ocelí a jsou mnohem dražší - ale jejich mechanické vlastnosti nedosahují kvalit uhlíkaté oceli, ze které je vyrobena většina dílenského nářadí. Ale nic není zadarmo. Uhlíkatá ocel má tendenci rezivět – každoročně se na rez změní tisíce tun výrobků z oceli, kdejakým hřebíkem počínaje a kolejnicemi konče. Proto musíme o nářadí pečovat, brousit jej a např. kosy i naklepávat…
Aby k rezivění nedocházelo i v naší dílničce, musíme ocelové nářadí uchovávat tak, aby je koroze nepoškozovala. Hlavní zásadou je nepřechovávat nástroje ve vlhku a nevystavovat je působení chemicky agresivních látek (kyseliny). Motyky, krumpáče a lopaty před uložením zbavíme vlhké hlíny, srpy, kosy a nože sekaček očistíme od vlhké trávy a před uložením k „zimnímu spánku“ nebo delší nečinností jejich kovové části otřeme hadříkem s konzervačním olejem.
Před začátkem sezóny bychom všechno nářadí měli prohlídnout, odstranit případnou rez a nabrousit.
Kosu je nutno před broušením naklepat: k tomu slouží „babka“ – malá ocelová kovadlinka opatřená na spodní části hrotem, pomocí něhož se zatluče do špalku na štípání dříví nebo do vhodného dřevěného kůlu. Naklepává se menším kladívkem (nebo aspoň „nosem“ běžného) tak, že ostří se „vytahuje“ a ztenčuje. Při této činnosti bohužel ale můžeme kosu zničit – jestliže se ostří zvlní, museli bychom je odbrousit a zkrátit tak životnost kosy.
Více se dozvíte v časopise Praktik 4/2011