Říká se, že člověka nemusí vždy potěšit jen jeho vlastní štěstí, ale radost mu udělá i cizí neštěstí, zvláště, pokud na něm můžeme mít svůj podíl. Mezi takové případy patří početné sousedské spory, ve městských činžovních domech stejně trpké a mnohdy přímo krvelačné, jako na venkově, kde jsou ovšem častější…
Pan Karel Jungmann z obce poblíž Brna si tu kupoval chalupu před několika lety – na stará kolena (tedy za pár roků) se sem mínil s manželkou nastěhovat natrvalo – a jeho výběr byl proto velice opatrný. I proto, že cena budoucího domova se mu zdála až příliš výhodná, poptal se na obecním a pak také na stavebním a na katastrálním úřadě, jestli s nemovitostí není spojený nějaký zádrhel. Obešel i nejbližší budoucí sousedy a trochu s nimi pohovořil – byli příjemní, normální. Všechno se zdálo být v pořádku a po nějakou dobu to takové i bylo. Radost z pěkného prostředí, kde měl svůj život v klidu dožít, mu ale po několika příjemných letech zkazil přece jen soused, a zrovna ten, o kterém se zdálo, že je to kamarád.
„Neměli jsme se sousedem žádné potíže, dokud se mu dobře dařilo. Pak ale přišel o práci a rozvedla se s ním žena. A on začal pít, závidět a dělat zle. Dlouho jsme mu nemohli dokázat, že to byl on, kdo nám ořezal větve a nakonec úplně zničil malou jabloň, nebo kdo zabil dvě naše slepice…, a proto jsme jen – už dost zoufale - čekali, co se stane příště. Nakonec se úplně zbláznil a zničil velkou vrbu, která stála těsně u plotu. Udělal to koncem léta – byli jsme v té době na dovolené. Vykopal všechny kořeny, které už celé roky prorůstaly pod plotem na jeho pozemek, a ořezal přesahující větve. Vrátili jsme se naštěstí natolik včas, že jsme stačili odklidit vyvrácený strom a vyměnit poškozené tašky na střeše – než začalo období silných lijáků. A teď ho chceme žalovat,“ napsal čtenář do redakce, aby se podělil o zkušenosti z těžkého sousedského boje.
Více se dozvíte v časopise Praktik 5/2011